Odchází nám...

Lidopsí láska

Planoucí oheň, suché klestí

pohoda, klid, tak to je štěstí,

nešlápnout omylem na led tenký

mít zdravou rodinu, zdravé fenky.

Nač je mi bohatství a plné hrsti,

ruce své nořit chci do hebké srsti,

házeti míčky, když čas je hravý,

hladit ty krásné, psí hlavy.

Ztrácím se v poklidu oddaných očí

nezištné lásky, co nikdy neúročí...

děti jsou z domu... a je zde stáří,

jen pes to dokáže, dát úsměv tváři.

Proto si hýčkáme ty naše "holky"

jsou pro nás víc než zábavné spolky,

odevšad k domovu spěcháme rádi

k pocitu, co nic nám nenahradí.

O psech se hovoří, též mnoho psává,

můj muž vždy říká, "pes má svá práva",

nehledí na možnost velkého zisku

chce pouze lásku a teplou misku.

Dává ti ze sebe o mnoho více

jde s tebou i do plískanice,

celý se ti oddal, bezmezně ti věří

chce být s tebou všude, nejen u tvých dveří.

M. Nedělníková