Národní výstava psů, Ostrava

07.04.2019

Rozsvěcování lidí

Už léta, jednou za rok, se jdu nabít.

Kam?

Na velkou psí výstavu.

Jinak nic moc, spousta lidí, předražených stánků a trpělivých psů není na první pohled prostředí k nabíjení.

Kupodivu tenhle mišmaš vytvoří podivuhodnou atmosféru dobré vůle, kterou jsem jinde nikde nepotkal, atmosféru vznášející se od vchodu po záchody.

Fotografuju s pocitem dluhu vůči všem, co jsem na ně nezmáčkl spoušť, když si to přece všichni zaslouží stejně.

Vybíral jsem si dnes dvojice on, ona a pes, psice, ze kterých v tom okamžiku čišela ta nejpřírodnější symbióza oboustranného prospěchu, pohody a nepostradatelnosti.

Smysl rozhodnout o krásnějším psovi je nesmysl, smysl je setkat se, se stejně naladěnými lidmi, kteří vedou své psy jako průkaz naladění mezi těmi, co o své průkazy nějak přišli nebo je mají doma.

Zase jsem zašel do "Podaných rukou" tradičního stánku, kde se protismyslně nádherné ženské a léčiví psi sami individuálně propagují, zatímco by je měla s vděčností propagovat všechna ostatní společnost.

Nobelovu cenu za objev léčivosti psů!

Bezpráškový pocit štěstí, nižší krevní tlak, pocit pohody a to uprostřed davů lidí,

to by bylo schopno zničit farmaceutický průmysl, kdyby se setkání se psy pořádalo každý den.

Navíc se tu rýsuje ekologické řešení spotřeby elektřiny.

Stačí se zeptat jakéhokoliv majitele - majitelky jakéhokoliv psíka, jakékoliv váhy a velikosti na jeho miláčka a oni se rozsvítí, rozžehnou, rozzáří, rozjiskří až tak, že po dobu konverzace a ještě dlouho po ní můžete vypnout jakékoliv osvětlení nebo dát do vlasů drát, vedoucí do akumulátoru.

Hodilo by to určitě několik terrawatthodin.

Petr Nedělník, duben 2019